Za zabíjení Palestinců a Židů může OSN

Ano, je to drsné se takto vyjádřit, ale v podstatě je to tak. Podívejme se na konflikt na území Palestiny z hlediska faktů, ne emocí. 

Možná v rámci poválečné euforie a snaze vyjít vstříc ochraně Židů, kteří byli během 2. světové války vražděni a jejich populace zdecimována, OSN navrhla vytvoření židovského státu na území Palestiny.

Bylo to logické, na tom území Židé již žili. Problém je, že tam žili také Arabové, tedy podle místa pobytu "Palestinci", a nebylo jich tam málo.

Bylo jich tam tolik, že Palestinu navrhlo OSN rozdělit na arabskou část, tedy Palestinu, a židovskou, tedy Izrael. Kvůli nesourodému osídlení by bohužel ani jeden z národů neměl jedno území, ale území sestávající ze tří různých částí, jen okrajově propojených. Souvislému území by jinak musela předcházet jakási výměna obyvatelstva, což by ani jedna ze stran nepodpořila.

Židům se vytvoření vlastního státu na územích, ke kterým mají historický vztah, samozřejmě líbilo. Problém je, že na území, které OSN navrhla pro vytvoření Izraele, žili Arabové také - a ne málo! Některé prameny uvádí, že jich tam bylo cca 40%, jiné až 50%.

Znamená to tedy to, že OSN podpořila Židy v tom, že se nebudou ptát Arabů a do území, která jim přiřkla, zahrnou i arabské obyvatelstvo.

Přes nesouhlas Arabů byl tedy Izrael v roce 1948 vyhlášen a to tedy s tím, že skoro polovina obyvatel byli Arabové. Pochopitelně se jim to nemohlo líbit! Zkuste se vžít do jejich role. Chtěli byste proti své vůle být součástí nějakého jiného státu? To není ani srovnatelné se Sudety, kde většina obyvatel byla Němci, ani s Krymem či východní Ukrajinou, kde většina obyvatel opravdu jsou Rusové resp. rusky mluví. V území navrženém pro Izrael to bylo skoro půl na půl!

Židé udělali osudovou chybu, že v euforii, že budou mít vlastní stát, na to přistoupili i za cenu nadvlády nad místními Araby. OSN udělala chybu, že takto navržené nespravedlivé rozložení obyvatelstva podpořila!

Není divu, že se to Arabům nelíbilo a protože na jejich požadavky OSN nereflektovala, tak nově vyhlášenému státu Izrael vyhlásili hned druhý den válku. Izrael však vyhrál a na jeho území se začala masivně stěhovat zdecimovaná židovská diaspora ze všech koutů Evropy, zatímco velká část arabského obyvatelstva uprchla.

Po válce v roce 1967 Izrael zabral i zbylá palestinská území, tedy Gazu, Západní břeh, Východní Jeruzalém, ale také Golanské výšiny a Sinaj. Ukázal tak svou sílu a odhodlání bránit svůj stát proti "nepřátelským Arabům", nicméně bylo to férové?

Mám za to, že kdyby mocnosti a především Británie, pod jejíž správou Palestina do roku 1948 fungovala a kde jak Židé, tak Arabové na daném území žili relativně v poklidu, byly férovější vůči Arabům v tom, aby Izrael nedostal tak rozsáhlá území, navíc s poloviční arabskou populací, tak že by možná v klidu mohly Izrael i arabská Palestina vzniknout a žít vedle sebe. Kazili to bohužel jen radikální sionisté na jedné straně, stejně jako radikální panarabisté resp. islamisté na druhé straně, ale většina obyvatel v obou národech mohla do vzniku Izraele žít v podstatě pokojně vedle sebe.

Arabsko-izraelské války jsou jen následek, Hamás je jen následek. Ale i Hamás má dvě tváře - jednu jako bojovník za svobodu a osvobození od nadvlády Izraele, druhou jako násilník a radikál, který jde za svým cílem přes mrtvoly. Ti, kdo ustupovat nechtějí, jsou však nachlup stejní jako sionisté z radikálních židovských organizací - ostatně pod horkým subtropickým sluníčkem jsou hlavy horké i v jiných lokalitách, nejen v Palestině. Pro obě strany je snaha o ústupky a kompromisy nikoliv projevem diplomacie a umění vyjednat mír, ale v podstatě projevem slabosti. A tak si obě strany hrají na svaly.

A Izrael, aby dal najevo svou převahu a odhodlání, staví na okupovaných územích nové osady, přestože jej nyní OSN, USA, EU i sami Arabové vyzývají k tomu, aby toho zanechal. Strategie Izraele je víceméně jasná - komu se to nelíbí, ať nám pr... políbí a Arabové ať se třeba vystěhují. Pár rozumných Izraelců, kteří proti této agresivní politice protestují, to bohužel nemá sílu změnit. Zvláště tehdy, kdy arabští radikálové, kteří se s vytvořením Izraele v rámci nespravedlivého rozdělení území nikdy nesmířili, podporují "hnutí odporu" a aktivně proti Izraeli bojují i třeba raketami.

Mám za to, že řada je na Izraeli. Pokud chtějí mír, tak ať přestanou stavět své osady na zabraných územích. Podívejte se sami sobě do očí, do svého svědomí, a uznejte, že rozdělení z roku 1948 spravedlivé nebylo. Stát Izrael (by) měl fungovat na mnohem menším území, na většině (by) měla být arabská Palestina. Radikálové, Hamás, odpor a solidarita arabských států, to vše jsou jen následky. Proč to Britové s OSN tehdy nezařídili jinak? Utrpení Židů za 2.sv.v. není dostatečnou omluvou pro to, aby stovky tisíc Arabů byly proti své vůli včleněny na svém vlastním území do nového státu Izrael.

Jenže strategií Izraele je bojovat, ne dělat ústupky. Paranoia a militarismus jsou už na takové úrovni, že rozumného rozhodnutí a kompromisů již nejsou schopni. Zvláště, když už se na zabraných územích desítky let zabydlují noví židovští osadníci a střet mezi Araby a Židy je tak něco podobného, jako když území severoamerických indiánů zabírali noví evropští osadníci...

Často se říká, že kdyby Arabové na vznikající Izrael nezaútočili, mohli mít svůj stát, tedy zbytek Palestiny, také. Ano, mohli - ale za cenu toho, že více než třetina arabského osídlení Palestiny by byla proti své vůli v Izraeli. Nezlobte se, ale to není vůbec spravedlivé.

Nemám nic proti Palestině a Palestincům, ani nic proti Izraeli a Židům. Když jsem byl poprvé v Osvětimi, druhý den jsem se tam ještě vrátil, abych tu hrůzu, ze které jsem měl naprostou husí kůži, zažil ještě jednou - jako hluboký prožitek toho, co ti lidé museli zažívat a toho, co se nemělo stát a co se nikdy už nesmí nikomu stát. To, co zažili Židé za 2.sv.v., bylo s máločím v historii porovnatelné. Nicméně to nikoho neomlouvá pro to, aby jim zařídil vlastní stát proti vůli někoho jiného. Pokud chtěli území nikoho, mohli oželet Jeruzalém a vytvořit si stát někde u Patagonie. Nebo mít Izrael, ale prostě menší, tak, aby to bylo spravedlivé vůči oběma národům.

Bohužel mírové řešení má v rukou jedině Izrael, a krev desetitisíců zabitých Arabů i Židů je zapříčiněná snahou OSN vyhovět Židům a vytvořit jejich stát na území, kde žil také někdo jiný... Říkat o Palestincích, že to jsou teroristi a že se jich štítí i jiní Arabové, je dost mimo. Izrael zvláště Gazu izoloval tak, že z ní vytvořil ghetto, kde jsou cenností i naprosto běžné věci. Přestože Arabům zaručil určité svobody a mnoho Arabů na území Izraele nadále žije v podstatě bez problému, tak největší problém je, že Izrael nadále ignoruje to, že většina Arabů prostě s rozložením území z roku 1948 nesouhlasí. A není divu, že po zabrání dalších území z roku 1967 se arabští radikálové rozhodli k násilnému odporu a teroristickým úderům. Mimo Gazu, ze které Izrael vytvořil jakési ghetto, však velká část Palestinců žije tak jako před staletími - chovají ovce, pěstují olivy, dělají obchod atd. Neházejme do jednoho pytle ani Araby, ani Židy.

Nejsmutnější na tom je, že rakety palestinských radikálů, které jen výjimečně někoho zraní (což je neomlouvá!), slouží jako skvělá záminka k naprosto neadekvátním útokům Izraelců na Gazu a zabíjení civilního obyvatelstva PO STOVKÁCH! Je to o to více smutné, že právě sami Izraelci mají za sebou tak smutný a krutý osud, že mohli být v roce 1948 rozumnější, své územní "zisky" omezit, aby došlo k výrazně spravedlivějšímu rozdělení území, protože dlouhé desítky let díky své zabedněnosti způsobují stejné utrpení jiným. A domnívat se, že Hamás přestane s ostřelováním raketami a útokům proti Izraeli, který vesele staví na dalších a dalších palestinských územích další a další židovské osady a nadále drží Palestince z Gazy v izolaci, je naprosto naivní.

Někdo si tady nevidí do úst, ani do svého svědomí. Pokud nyní OSN apeluje na "mírové řešení" a diskusi, je to právě ona, kdo má na rukou krev hlavně palestinských obyvatel. Měla by právě OSN říci, že tehdy v ´48 udělala chybu, a jako viník celé situace přimět Izrael k návrhu nového řešení a nového uspořádání.

Situace je tristní o to více, že v Jugoslávii to šlo, v Izraeli to nejde. A tak další a další roky a desítky let můžeme počítat s tím, že pod krásným subtropickým Sluncem na území bájné Palestiny bude stále téci krev na obou stranách. Přitom když zemře jeden člověk, je to tragédie - možná ne pro vás z tisíce kilometrů vzdálených míst, ale pro jeho blízké určitě. A tady umírají desítky, stovky lidí, a nikdo nic nedělá. Bohužel realita je taková, že stejně jako si nikdo nedovolí na Rusko nebo Čínu, nikdo si ani nedovolí na Izrael. Jinak než soustředěným společným tlakem hlavně OSN a jeho členských států na Izrael míru však dosáhnout nepůjde.