My Evropu nepotřebujeme! My ne!

Prezidentův poradce pan Hájek, který nepochází z opice, ale byl stvořen božím zázrakem, nám ukázal, co bychom měli dělat pro obnovení vlastní suverenity: vystoupit z Evropské unie. Předpokládám, že jako člověkovi, který se nevyvinul v evoluci, ale byl stvořen, mu to náhle vnuklo boží osvícení.

Asi by nemělo cenu se nad tím vůbec pozastavovat, kdyby to opět nepřišlo z Hradu, odkud v poslední době přichází jedno osvícení za druhým. S panem prezidentem tak jeho poradce sdílí přesvědčení, že Evropská unie je jakási lochneska, která nás „slupne i s fuseklema“ a že se musíme ztrátě suverenity bránit. Na příkladu „fuseklí“, jejichž kořen leží v němčině, však vidíme, že svou suverenitu jsme ztratili již dávno, pokud jsme ji kdy měli. Rozhodně bych však lkaní nad ztrátou suverenity nečekal v době, kdy naprostá většina průmyslu leží v rukou cizinců, byznys se soustřeďuje na export do zahraničí, obchodníci obchodují hlavně se zbožím vyrobeným všude možně než u nás a Čína se stává dominantním světovým hráčem. Jezdíme v zahraničních automobilech, „česká“ škodovka chrlí zisky do Německa, „naše“ chaloupky pod horami vlastní Holanďané a mýtné na silnicích, po kterých k nim dojedeme, také nevybírají Češi. Globalizace a nadnárodní kapitál nás pohltil a za pár grošů jsme se mu poddali tak, jako laciné dívky v motelu s červenými okénky. Divoké privatizace, při kterých jsme veškeré majetky prodali cizincům, nebo Čechům, kteří na nich vydělali a prodali je také, jsou dílem tvůrců polistopadové ekonomiky – nebyl mezi nimi náhodou i pan prezident? Pokud se najednou nyní začal obávat o českou suverenitu, tak to je buď další projev stařecké senility, nebo žert – o suverenitu jsme již dávno přišli díky ekonomickým „reformám“, které zde byly zavedeny s jeho přičiněním.

Suverénní jsme mohli být také kdykoliv v minulosti, ale dobrovolně nebo zbaběle jsme si zvolili ztrátu suverenity. Možná ve středověku můžeme vzpomínat na suverénní vládce, za nichž české království sahala od Jadranu po německou Lužici, můžeme vzpomínat na suverénní Husity i na suverénní šlechtu, která byla za svůj odpor popravena na Staroměstském náměstí. Po Bílé hoře je však naše historie jen historií područenství, habsburského, prvorepublikově západního, německého, komunistického a opět „polistopadově“ prozápadního. Abychom se přiblížili Západu, hned po sametové revoluci jsme všechno prodali západním i východním „investorům“, kteří nás dnes v podstatě vlastní. Všechny obchodní řetězce, v nichž děláme víkendové nákupy, jsou plně v rukou německých, britských a jiných majitelů. Fungujeme v podstatě jako německá kolonie, která produkuje zemědělské a strojírenské výrobky a jejíž zisky plynou převážně do Německa. Takže to, co se nepovedlo Habsburkům ani nacistům, jsme udělali sami: stejně teď německému živlu patříme. Komu se nelíbí ztráta suverenity, ať přestane německou škodovkou z Boleslavi jezdit na nákupy do „našich“ německých, nizozemských nebo britských hypermarketů pro levné čínské nebo polské výrobky, přestane se dívat na korejskou televizi, poslouchat americkou hudbu a jezdit na letecké zájezdy s egyptskými nebo tureckými přepravci. Všechno si přeci můžeme udělat sami. Ani tu Unii nepotřebujeme. Ti, kteří jsou rádi za to, že mohou v zahraničí pracovat, nemusejí na hranicích ukazovat pasy a mohou svobodně podnikat nebo cestovat kdekoliv v EU, jsou zřejmě hlupáci.

Lisabonská smlouva ani Evropská unie nejsou dokonalé. To, že nejsme suverénní český stát, ale jedna z plantáží nadnárodního kapitálu, je skutečnost, ke které polistopadoví ekonomové včetně pana prezidenta výrazně přispěli. Neříkám, že to je dobře nebo špatně – prostě to tak je. Já ani vy, kteří to čtete, to nezměníme. Pokud však někdo nyní naříká nad ztrátou suverenity, je to trošku pozdě. Suverénní byla Československá socialistická republika, která se bez celého světa obešla. Stačilo jí k tomu jenom tiché společenství Sovětského svazu. Pokud má Hrad na mysli toto, tak to pak můžeme vystoupit nejen z Evropy, ale z celého světa. Usilovali jsme o vstup do Evropy pěkných pár desítek let a když nás konečně v květnu 2004 Evropa přijala, tak z Hradu zní, že bychom mohli vystoupit. My ji vlastně vůbec nepotřebujeme. Nepotřebujeme celý svět. Švejk by již dávno emigroval na Měsíc, doletěl by tam na invalidním vozíku.