ČEZ a policie jako výběrčí daní

47 miliard, to je zisk, který v době všeobecné ekonomické deprese a naříkání nad krizí přiznal ČEZ. Zisk je to obrovský, extrémní, nechutný. Před pár dny také ČEZ oznámil snížení cen elektřiny a mnohým se „otevírá kudla v kapse“, když si vzpomeneme s jakou vehemencí ČEZ loni tlačil své zákazníky do uzavírání smluv s neměnnou cenou. Nabídky na „pojištění“ ceny elektřiny, která je na českou kupní sílu velmi vysoká, tlačil ČEZ s takovou intenzitou, s jakou mistři populismu Rath a Paroubek bojovali proti poplatkům. Letos je vše jinak, ceny elektřiny jdou jako „zázrakem“ dolů a půjdou i příští rok a tak ti, kteří se růstu cen těchto nezbytných měsíčních nákladů oprávněně děsí a sledují každoroční zvyšování cen s obavami, si mohou oddechnout. Rvát vlasy si mohou jen ti, kteří se Čertu, pardon – ČEZu, již stačili k pevným cenám upsat...

Co mi je na celé věci už dávno jasné je to, že celé je to zcela o něčem jiném a skutečný příběh elektřiny je v pozadí. My, prostí občané, se věnujeme sledování všemožných zdražování, zatímco stát odvedl pozornost a v pozadí si vesele přihrnuje zlaťáky z neustále se zvyšujících výběrů za používání elektřiny. Pro ty, kteří prozřeli až nyní: Ano, z elektřiny si stát udělal další daň a ČEZ je něco jako specializovaný finanční úřad. Jak jinak by tomu mohlo být, když většinu vlastní stát. To, že malou část dividend a astronomickou mzdu pro výběrčího a manažera této daně pana Martina Romana stát oželí, je jen servisní platbou za uskutečněné odvody dividend pro stát. Když se nad tím zamyslíme, stát rád pana Romana zaplatí za jeho služby, protože většinu z vybraných peněz uvidí a příjmy stále stoupají. Je to možná efektivnější než celé fungování finančních úřadů, kdy mašinerie okolo některých daní stojí skoro víc než kolik se na nich vybere.

Shrnuto a podtrženo: Nemá cenu se rozčilovat nad vysokými cenami elektřiny, protože v její ceně je započítána určitá forma státní daně. Pokud by ji stát zavedl napřímo, hrozila by revoluce nebo přinejmenším přesun lamentujících z hospody před Strakovku. (Po pravdě, jsme Češi, takže asi jen to druhé...).

Něco podobného, ač v jiné souvislosti, mne napadlo minulý týden jedno krásné dopoledne, když jsem po 12 letech aktivního řízení dostal svou první pokutu za rychlost. Ne že bych byl takový slušňák, který nikdy neporuší rychlost – ale opravdu se pokládám za slušného řidiče, který brzdí tam, kde je potřeba a rozjede se, pokud to umožňuje plynulost provozu. Zásadně dodržuji „padesátku“ v obydlených zónách, nemám problém ani s dodržováním třicetikilometrového limitu tam, kde je to opravdu namístě – u škol, v obytných zónách apod. Ostatně často jezdím do Německa a tam mají v částech mnoha měst právě tu 30-ku takže to beru normálně, navíc jsem nikdy nebyl žádný nevybouřený „mladíček ve vytuněném golfu“ a vždy jsem bral slušné řízení jako projev osobní odpovědnosti. Jsem však přesvědčen o tom, že mnohdy je i limit „padesátky“ nesmyslný – stačí se podívat na některá města, kde na průtazích mají limit 70 nebo 80 km/h, zatímco jiná města úzkostlivě dbají na dodržování 50 km/h na obdobných liduprázdných úsecích. Pak se lze oprávněně dotazovat, zda takové neobydlené úseky jsou v „padesátce“ jen proto, že to nikdo ještě nezměnil nebo zda je za tím úmysl.

Takový úmysl byl přesně tam, kde jsem jel 64km/h místo padesátikilometrového limitu. Po cestě z Jičína do Liberce jsem trochu ležel ve svých úvahách a naprosto jsem nechápal, když po 3 km od inkriminovaného „místa zločinu“ mne dohnala blikající a houkající felicie, přinutila mne zastavit (v tu chvíli jsem se cítil jako naprostý kriminálník) a slečna Makepeacová mi s přísným výrazem oznámila, že jsem překročil rychlost o celých 14 km/h. Jelikož jsem si myslel, že jsem tu rychlost překročil v jedné vesnici hned za Jičínem, kde je jen cedule, kopeček dolů, hospoda, kopeček nahoru a cedule s koncem vesnice, osídlení tedy žádné a blondýnka u hospody se zrovna pro něco skláněla, neprotestoval jsem a zaplatil – jsem totiž víceméně srovnán s faktem, že policie stojí na místech, kde se dá vybírat a ne tam, kde je to potřeba.

Později jsem však zjistil, že to nebylo v oné první vesnici, ale v druhé, osídlením zcela srovnatelné. Znáte to: cedule začátku vesnice, 200 metrů nic, pak jediný dům – hospoda (v této průjezdní vesnici stojí ještě druhý objekt – benzínka), dalších 150 metrů nic a pak cedule konec vesnice. A zřejmě za tím jediným domem – hospodou - stál připravený, korozí již lehce narušený policejní rychlodrak (také se jim říká felicie), který mne po 3 km dohnal podobným způsobem jako ve filmech. Polemizovat s paní policistkou o tom, že na takovém místě bývá jinde limit 70 nebo 80km/h, by bylo marné, navíc s tím ona nic nemůže udělat. Buď je potřeba změnit to na jiných místech, nebo je to tak záměrně.

Celý zbývající kus cesty do Liberce jsem jel v obavách, slušně, neustále se hlídal abych nepřekročil rychlost byť o jediný kilometr, ale také schválně pozoroval ostatní. A ti, kterým říkáme „piráti silnic“, samozřejmě vidět byli – od bmw, které předjelo v obci velkou rychlostí a v levém pruhy nás všechny padesátkou se šinoucí v pravém (v levém pruhu ho zřejmě radar nezaznamená), po octavii, která mne předjížděla do nepřehledné zatáčky přes dvojitou čáru a zákaz předjíždění. Na zpáteční cestě to samé, piráti silnic nemají problém s dodržováním rychlostí v opravdu obydlených zónách, dvojitých čar, zákazů předjíždění, nepouštějí na přechodech pro chodce atd. Tam všude my, slušní řidiči, nechybujeme, protože nám to zakazuje naše svědomí a naše odpovědnost, kterou si uvědomujeme.

To policie zřejmě moc dobře ví a také moc dobře ví, že chytat malé klidné ryby je snadnější než chytat velké dravé úhoře. Proto stojí tam, kde se dá chytit jinak slušný řidič, kterému prostě přijde na neosídleném místě „padesátka“ přehnaná. Před školami, na dvojitých čarách, za nepřehlednými zatáčkami a na jiných opravdu nebezpečných úsecích je samozřejmě nevidíme. Důvod je pro to jasný: vybírat se tam nedá, zatímco na sto metrech zbývajících od posledního (v tomto mém případě jediného) domu k ceduli je to ideální.

Nedělejme si iluze, že policie tak pokutuje a čistí silnice od pirátů silnic – s tím nemohu souhlasit. Beru to jako další státní daň, kterou náš opatrovatelský stát vymyslel – dává tím přeci práci těm zástupům policistů, kteří na nás musí dohlížet. A z něčeho je platit musí. Stejně tak pokuty za nějaký opomenutý papír pro sociálku a podobně jsou určitou formou daně, protože mám informace o tom, že některé postupy mají úředníci prostě nařízeny – i kdyby chtěli a rozum nebo srdce jim to dovolilo, úřední postup praví tvrdě: vyberte co můžete, stát má hlad. Co se týče policistů, stát tak prostřednictvím této „pokutové daně“ snižuje nezaměstnanost a lidem, kteří by se mnohdy jinde i obtížně uplatnili, tak dává obživu (nechci zevšeobecňovat, ale většina z nás má zkušenosti jak s některými natvrdlými státními, tak mnohdy neskutečně infantilními městskými policisty, u nichž se dá částo úspěšně pochybovat i o výši jejich IQ a takoví najdou zaměstnání jen obtížně – alespoň já bych jim tedy práci nedal). Stačí zajet třeba do Bulharska nebo Srbska a tam se snižuje nezaměstnanost ještě radikálněji – policisté tam na rovných, přehledných úsecích stojí téměř za každou křižovatkou.

Zajímavé by bylo, kdyby nám někdo spočítal, kolik se vybere na těchto skrytých daních, které raději jako daně nejsou pojmenovány, a jaká je celková daňová zátěž. Přičteme-li ke zhruba padesátiprocentnímu zatížení mezd tyto další daně, spolu s odvody na spotřebních daních, DPH ve zboží a dalších daních je pak naše daňové zatížení ještě mnohem vyšší. Žádný stát však nemůže mít zatížení 70 nebo 80%.

Proto má náš stát ČEZ. A k tomu policisty na pitomých místech.

*